Súra Al-Ahqaf — The Dunes
Súra Al-Ahqaf (The Dunes) — 46/114 · 35 veršů. Čtěte a poslouchejte s arabským textem a českým překladem.
حمٓ
Há. Mím
Ayah 1تَنزِيلُ ٱلۡكِتَٰبِ مِنَ ٱللَّهِ ٱلۡعَزِيزِ ٱلۡحَكِيمِ
Seslání Knihy od Boha, Mocného. Moudrého
Ayah 2مَا خَلَقۡنَا ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضَ وَمَا بَيۡنَهُمَآ إِلَّا بِٱلۡحَقِّ وَأَجَلࣲ مُّسَمࣰّ ىۚ وَٱلَّذِينَ كَفَرُواْ عَمَّآ أُنذِرُواْ مُعۡرِضُونَ
Stvořili jsme nebesa i zemi a cožkoliv mezi oběma jest, pouze v pravdě, a do lhůty předurčené: však ti, kdož neuvěřili, od toho, před čímž varováni, jsou, se odvracejí
Ayah 3قُلۡ أَرَءَيۡتُم مَّا تَدۡعُونَ مِن دُونِ ٱللَّهِ أَرُونِي مَاذَا خَلَقُواْ مِنَ ٱلۡأَرۡضِ أَمۡ لَهُمۡ شِرۡكࣱ فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِۖ ٱئۡتُونِي بِكِتَٰبࣲ مِّن قَبۡلِ هَٰذَآ أَوۡ أَثَٰرَةࣲ مِّنۡ عِلۡمٍ إِن كُنتُمۡ صَٰدِقِينَ
Rci: „Co míníte? To, co vzýváte vedle Boha, — ukažte mi, co stvořili na zemi, aneb mají-li podílu na nebesích? Přineste mi Knihu, (seslanou) před touto, aneb stopy nějakého vědění, jste-li pravdomluvnými!“
Ayah 4وَمَنۡ أَضَلُّ مِمَّن يَدۡعُواْ مِن دُونِ ٱللَّهِ مَن لَّا يَسۡتَجِيبُ لَهُۥٓ إِلَىٰ يَوۡمِ ٱلۡقِيَٰمَةِ وَهُمۡ عَن دُعَآئِهِمۡ غَٰفِلُونَ
A kdo zbloudilejším jest toho, jenž vzývá vedle Boha něco, co nevyslyší jej, až do dne zmrtvýchvstání — a lhostejni jsou k volání jejich
Ayah 5وَإِذَا حُشِرَ ٱلنَّاسُ كَانُواْ لَهُمۡ أَعۡدَآءࣰ وَكَانُواْ بِعِبَادَتِهِمۡ كَٰفِرِينَ
A v den, kdy shromážděno bude lidstvo, budou nepřáteli jim a budou uctívání jejich zapírati
Ayah 6وَإِذَا تُتۡلَىٰ عَلَيۡهِمۡ ءَايَٰتُنَا بَيِّنَٰتࣲ قَالَ ٱلَّذِينَ كَفَرُواْ لِلۡحَقِّ لَمَّا جَآءَهُمۡ هَٰذَا سِحۡرࣱ مُّبِينٌ
A když předčítána jsou jim znamení naše jasná, říkají ti, kdož neuvěřili v pravdu, když přišla jim: „Totoť kouzelnictví jest zjevné.“
Ayah 7أَمۡ يَقُولُونَ ٱفۡتَرَىٰهُۖ قُلۡ إِنِ ٱفۡتَرَيۡتُهُۥ فَلَا تَمۡلِكُونَ لِي مِنَ ٱللَّهِ شَيۡـًٔاۖ هُوَ أَعۡلَمُ بِمَا تُفِيضُونَ فِيهِۚ كَفَىٰ بِهِۦ شَهِيدَۢا بَيۡنِي وَبَيۡنَكُمۡۖ وَهُوَ ٱلۡغَفُورُ ٱلرَّحِيمُ
Či říkají: „Vymyslil si jen?“ Rci: „Vymyslil-li jsem si jej, pak nevymůžete vy pro mne od Boha pranic! Onť nejlépe ví, co (o Koránu) pronášíte: onť dostačí mi jako svědek mezi mnou a vámi; a on velký jest v odpouštění, slitovný.“
Ayah 8قُلۡ مَا كُنتُ بِدۡعࣰ ا مِّنَ ٱلرُّسُلِ وَمَآ أَدۡرِي مَا يُفۡعَلُ بِي وَلَا بِكُمۡۖ إِنۡ أَتَّبِعُ إِلَّا مَا يُوحَىٰٓ إِلَيَّ وَمَآ أَنَا۠ إِلَّا نَذِيرࣱ مُّبِينࣱ
Rci: „Nejsem novotářem mezi proroky: a nevím, co učiněno bude se mnou, nebo s vámi, když následuji pouze to, co vnuknuto mi bylo, a jsem jen varovatelem zjevným.“
Ayah 9قُلۡ أَرَءَيۡتُمۡ إِن كَانَ مِنۡ عِندِ ٱللَّهِ وَكَفَرۡتُم بِهِۦ وَشَهِدَ شَاهِدࣱ مِّنۢ بَنِيٓ إِسۡرَٰٓءِيلَ عَلَىٰ مِثۡلِهِۦ فَـَٔامَنَ وَٱسۡتَكۡبَرۡتُمۡۚ إِنَّ ٱللَّهَ لَا يَهۡدِي ٱلۡقَوۡمَ ٱلظَّٰلِمِينَ
Rci: „Co míníte? Je-li (tato Kniha) od Boha a vy neuvěřili jste v ni; dosvědčí-li pak svědek ze synů Israele ohledně souhlasnosti její a uvěří-li v ni, mezitím co vy pyšně chováte se — ? Zajisté Bůh nevede (cestou pravou) lid nepravostný!“
Ayah 10وَقَالَ ٱلَّذِينَ كَفَرُواْ لِلَّذِينَ ءَامَنُواْ لَوۡ كَانَ خَيۡرࣰ ا مَّا سَبَقُونَآ إِلَيۡهِۚ وَإِذۡ لَمۡ يَهۡتَدُواْ بِهِۦ فَسَيَقُولُونَ هَٰذَآ إِفۡكࣱ قَدِيمࣱ
A říkají ti, kdož neuvěřili, o těch, kdož uvěřili: „Kdyby to bylo co dobrého, nebyli by předstihli nás v (přidržení se) jej.“ Však nedavše vésti se jím, řeknou jen: „Totoť lež jest stará.“
Ayah 11وَمِن قَبۡلِهِۦ كِتَٰبُ مُوسَىٰٓ إِمَامࣰ ا وَرَحۡمَةࣰۚ وَهَٰذَا كِتَٰبࣱ مُّصَدِّقࣱ لِّسَانًا عَرَبِيࣰّ ا لِّيُنذِرَ ٱلَّذِينَ ظَلَمُواْ وَبُشۡرَىٰ لِلۡمُحۡسِنِينَ
Však před ním byla kniha Mojžíšova vůdcovstvím a milosrdenstvím; a tato Kniha potvrzuje ji, v jazyku arabském, aby varovala nepravostné a zvěstí radostnou byla pro ty, kdož dobře činí
Ayah 12إِنَّ ٱلَّذِينَ قَالُواْ رَبُّنَا ٱللَّهُ ثُمَّ ٱسۡتَقَٰمُواْ فَلَا خَوۡفٌ عَلَيۡهِمۡ وَلَا هُمۡ يَحۡزَنُونَ
Zajisté pak těm, kdož říkají: „Pánem naším jest Bůh“ a přímo béřou se k němu, netřeba se báti, aniž rmoutiti se
Ayah 13أُوْلَٰٓئِكَ أَصۡحَٰبُ ٱلۡجَنَّةِ خَٰلِدِينَ فِيهَا جَزَآءَۢ بِمَا كَانُواْ يَعۡمَلُونَ
Tito obyvateli budou zahrady (rajské), v níž přebývati budou věčně, v odměnu za skutky své
Ayah 14وَوَصَّيۡنَا ٱلۡإِنسَٰنَ بِوَٰلِدَيۡهِ إِحۡسَٰنًاۖ حَمَلَتۡهُ أُمُّهُۥ كُرۡهࣰ ا وَوَضَعَتۡهُ كُرۡهࣰ اۖ وَحَمۡلُهُۥ وَفِصَٰلُهُۥ ثَلَٰثُونَ شَهۡرًاۚ حَتَّىٰٓ إِذَا بَلَغَ أَشُدَّهُۥ وَبَلَغَ أَرۡبَعِينَ سَنَةࣰ قَالَ رَبِّ أَوۡزِعۡنِيٓ أَنۡ أَشۡكُرَ نِعۡمَتَكَ ٱلَّتِيٓ أَنۡعَمۡتَ عَلَيَّ وَعَلَىٰ وَٰلِدَيَّ وَأَنۡ أَعۡمَلَ صَٰلِحࣰ ا تَرۡضَىٰهُ وَأَصۡلِحۡ لِي فِي ذُرِّيَّتِيٓۖ إِنِّي تُبۡتُ إِلَيۡكَ وَإِنِّي مِنَ ٱلۡمُسۡلِمِينَ
A doporučili jsme člověku laskavé jednání vůči rodičům jeho: neb s útrapou nosila jej matka jeho a s útrapou porodila jej; a nošení jeho a (kojení až k) odstavení (trvalo) třicet měsíců. A když dosáhl dospělosti své a dosáhl věku čtyřiceti let, řekne: „Pane můj, povzbuď mne, abych vděčným byl za dobrodiní, jež prokázal's mi a rodičům mým; a abych konal dobro, v němž zalíbení bych nalezl; a učiň mne správným v potomstvu svém — neb kajícně obracím se k tobě a zajistéť jsem z odevzdaných do vůle tvé.“
Ayah 15أُوْلَٰٓئِكَ ٱلَّذِينَ نَتَقَبَّلُ عَنۡهُمۡ أَحۡسَنَ مَا عَمِلُواْ وَنَتَجَاوَزُ عَن سَيِّـَٔاتِهِمۡ فِيٓ أَصۡحَٰبِ ٱلۡجَنَّةِۖ وَعۡدَ ٱلصِّدۡقِ ٱلَّذِي كَانُواْ يُوعَدُونَ
Tito jsou oni, od nichž přijmeme nejlepší skutky jejich, a pomineme špatnosti jejich: mezi obyvateli budou zahrady (ráje): — tentoť slib jest pravdivý, jenž slíben byl jim
Ayah 16وَٱلَّذِي قَالَ لِوَٰلِدَيۡهِ أُفࣲّ لَّكُمَآ أَتَعِدَانِنِيٓ أَنۡ أُخۡرَجَ وَقَدۡ خَلَتِ ٱلۡقُرُونُ مِن قَبۡلِي وَهُمَا يَسۡتَغِيثَانِ ٱللَّهَ وَيۡلَكَ ءَامِنۡ إِنَّ وَعۡدَ ٱللَّهِ حَقࣱّ فَيَقُولُ مَا هَٰذَآ إِلَّآ أَسَٰطِيرُ ٱلۡأَوَّلِينَ
A ten, kdo říká rodičům svým: „Pfuj na vás oba! Chcete slibovati mi, že vyveden budu (z hrobu), když celá pokolení byla zašla přede mnou?“ Oni pak oba prosí Boha zaň, (řkouce): „Běda ti! Uvěř; neb slib boží pravdivý jest.“ Však on říká: „Toť pouze báchorky jsou starých!“
Ayah 17أُوْلَٰٓئِكَ ٱلَّذِينَ حَقَّ عَلَيۡهِمُ ٱلۡقَوۡلُ فِيٓ أُمَمࣲ قَدۡ خَلَتۡ مِن قَبۡلِهِم مِّنَ ٱلۡجِنِّ وَٱلۡإِنسِۖ إِنَّهُمۡ كَانُواْ خَٰسِرِينَ
Takoví budou z těch, nad nimiž vyřčen byl již rozsudek v národech, jež zašly před nimi, z Džinnů a lidí: tito záhubě propadli
Ayah 18وَلِكُلࣲّ دَرَجَٰتࣱ مِّمَّا عَمِلُواْۖ وَلِيُوَفِّيَهُمۡ أَعۡمَٰلَهُمۡ وَهُمۡ لَا يُظۡلَمُونَ
Pro všechny pak budou stupnice v činech jejich, a odplaceno bude jim dle toho, co činili: a nebude jim ukřivděno
Ayah 19وَيَوۡمَ يُعۡرَضُ ٱلَّذِينَ كَفَرُواْ عَلَى ٱلنَّارِ أَذۡهَبۡتُمۡ طَيِّبَٰتِكُمۡ فِي حَيَاتِكُمُ ٱلدُّنۡيَا وَٱسۡتَمۡتَعۡتُم بِهَا فَٱلۡيَوۡمَ تُجۡزَوۡنَ عَذَابَ ٱلۡهُونِ بِمَا كُنتُمۡ تَسۡتَكۡبِرُونَ فِي ٱلۡأَرۡضِ بِغَيۡرِ ٱلۡحَقِّ وَبِمَا كُنتُمۡ تَفۡسُقُونَ
A přijde den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni: „Promrhali jste dobré dary své v životě pozemském a v rozkoši užívali jste jich: pročež dnes tedy odměněni budete trestem potupy za pyšnost svoji na zemi, nikterak oprávněnou, a za prostopášnost svou.“
Ayah 20۞وَٱذۡكُرۡ أَخَا عَادٍ إِذۡ أَنذَرَ قَوۡمَهُۥ بِٱلۡأَحۡقَافِ وَقَدۡ خَلَتِ ٱلنُّذُرُ مِنۢ بَيۡنِ يَدَيۡهِ وَمِنۡ خَلۡفِهِۦٓ أَلَّا تَعۡبُدُوٓاْ إِلَّا ٱللَّهَ إِنِّيٓ أَخَافُ عَلَيۡكُمۡ عَذَابَ يَوۡمٍ عَظِيمࣲ
A zmiň se o bratru 'Áda, když varoval lid svůj v AL-AHQÁF — a měli varovatele před ním i po něm, — (řka): „Neuctívejte ničeho kromě Boha, neb zajisté bojím se pro vás trestu dne velkého.“
Ayah 21قَالُوٓاْ أَجِئۡتَنَا لِتَأۡفِكَنَا عَنۡ ءَالِهَتِنَا فَأۡتِنَا بِمَا تَعِدُنَآ إِن كُنتَ مِنَ ٱلصَّٰدِقِينَ
Řekli: „Přišel's k nám, abys odvrátil nás od božstev našich? Nuž tedy, přivodiž na nás to, co slibuješ nám, jsi-li pravdomluvným!“
Ayah 22قَالَ إِنَّمَا ٱلۡعِلۡمُ عِندَ ٱللَّهِ وَأُبَلِّغُكُم مَّآ أُرۡسِلۡتُ بِهِۦ وَلَٰكِنِّيٓ أَرَىٰكُمۡ قَوۡمࣰ ا تَجۡهَلُونَ
Řekl: „Vědění jest pouze u Boha: jáť pouze hlásám vám, s čímž poslán byl jsem; však vidím, že lid jste nevědomý.“
Ayah 23فَلَمَّا رَأَوۡهُ عَارِضࣰ ا مُّسۡتَقۡبِلَ أَوۡدِيَتِهِمۡ قَالُواْ هَٰذَا عَارِضࣱ مُّمۡطِرُنَاۚ بَلۡ هُوَ مَا ٱسۡتَعۡجَلۡتُم بِهِۦۖ رِيحࣱ فِيهَا عَذَابٌ أَلِيمࣱ
A když viděli mračno, ženoucí se přímo k údolím jejich, řekli: „Totoť jest mračno, z nějž naprší nám.“ „Naopak! Totoť jest, co uspíšiti chtěli jste: vichr, v němž jest trest bolestný
Ayah 24تُدَمِّرُ كُلَّ شَيۡءِۭ بِأَمۡرِ رَبِّهَا فَأَصۡبَحُواْ لَا يُرَىٰٓ إِلَّا مَسَٰكِنُهُمۡۚ كَذَٰلِكَ نَجۡزِي ٱلۡقَوۡمَ ٱلۡمُجۡرِمِينَ
Zahubí všechno z rozkazu Pána svého!“ A zrána bylo viděti jen obydlí jejich (pustá)! Takovýmto způsobem odměňujeme lid provinilý
Ayah 25وَلَقَدۡ مَكَّنَّٰهُمۡ فِيمَآ إِن مَّكَّنَّٰكُمۡ فِيهِ وَجَعَلۡنَا لَهُمۡ سَمۡعࣰ ا وَأَبۡصَٰرࣰ ا وَأَفۡـِٔدَةࣰ فَمَآ أَغۡنَىٰ عَنۡهُمۡ سَمۡعُهُمۡ وَلَآ أَبۡصَٰرُهُمۡ وَلَآ أَفۡـِٔدَتُهُم مِّن شَيۡءٍ إِذۡ كَانُواْ يَجۡحَدُونَ بِـَٔايَٰتِ ٱللَّهِ وَحَاقَ بِهِم مَّا كَانُواْ بِهِۦ يَسۡتَهۡزِءُونَ
A dali jsme jim postavení, do jakéhož postavili jsme i vás: a dali jsme jim sluch a zrak a srdce: však neprospěl jim sluch jich, aniž zrak jich, aniž srdce jejich pranic, neb popírali znamení boží; a obklopilo je to, čemu se byli vysmívali
Ayah 26وَلَقَدۡ أَهۡلَكۡنَا مَا حَوۡلَكُم مِّنَ ٱلۡقُرَىٰ وَصَرَّفۡنَا ٱلۡأٓيَٰتِ لَعَلَّهُمۡ يَرۡجِعُونَ
A také zahladili jsme kol vás některá města: a rozmanitá dávali jsme jim znamení, aby k nám snad navrátili se
Ayah 27فَلَوۡلَا نَصَرَهُمُ ٱلَّذِينَ ٱتَّخَذُواْ مِن دُونِ ٱللَّهِ قُرۡبَانًا ءَالِهَةَۢۖ بَلۡ ضَلُّواْ عَنۡهُمۡۚ وَذَٰلِكَ إِفۡكُهُمۡ وَمَا كَانُواْ يَفۡتَرُونَ
A proč nepomohli jim ti, které vzali si vedle Boha za božstva, jimž obětovali? Naopak, ztratili se jim! Taková byla lež jejich a smyšlenky
Ayah 28وَإِذۡ صَرَفۡنَآ إِلَيۡكَ نَفَرࣰ ا مِّنَ ٱلۡجِنِّ يَسۡتَمِعُونَ ٱلۡقُرۡءَانَ فَلَمَّا حَضَرُوهُ قَالُوٓاْ أَنصِتُواْۖ فَلَمَّا قُضِيَ وَلَّوۡاْ إِلَىٰ قَوۡمِهِم مُّنذِرِينَ
A (pomni), když obrátili jsme směrem k tobě sbor Džinnů, aby naslouchati mohli Koránu: a když objevili se (na místě čtení jeho), řekli: „Pst! slyšte!“ A když skončeno bylo (čtení), vrátili se k lidu svému, jako varovatelé
Ayah 29قَالُواْ يَٰقَوۡمَنَآ إِنَّا سَمِعۡنَا كِتَٰبًا أُنزِلَ مِنۢ بَعۡدِ مُوسَىٰ مُصَدِّقࣰ ا لِّمَا بَيۡنَ يَدَيۡهِ يَهۡدِيٓ إِلَى ٱلۡحَقِّ وَإِلَىٰ طَرِيقࣲ مُّسۡتَقِيمࣲ
Řekli: „Lide náš, my zajisté slyšeli jsme Knihu, seslanou po Mojžíšovi, potvrzující písma předešlá: vede k pravdě a ke stezce přímé
Ayah 30يَٰقَوۡمَنَآ أَجِيبُواْ دَاعِيَ ٱللَّهِ وَءَامِنُواْ بِهِۦ يَغۡفِرۡ لَكُم مِّن ذُنُوبِكُمۡ وَيُجِرۡكُم مِّنۡ عَذَابٍ أَلِيمࣲ
Lide náš, odpovězte hlasu božího Zvoucího, a uvěřte v Boha: onť odpustí vám viny vaše a vysvobodí vás od trestu bolestného
Ayah 31وَمَن لَّا يُجِبۡ دَاعِيَ ٱللَّهِ فَلَيۡسَ بِمُعۡجِزࣲ فِي ٱلۡأَرۡضِ وَلَيۡسَ لَهُۥ مِن دُونِهِۦٓ أَوۡلِيَآءُۚ أُوْلَٰٓئِكَ فِي ضَلَٰلࣲ مُّبِينٍ
A kdo neodpoví hlasu božího Zvoucího, neznemožní (moc) Boha na zemi, a nebude mu vedle Boha ochránců: tito jsou v bludu zjevném.“
Ayah 32أَوَلَمۡ يَرَوۡاْ أَنَّ ٱللَّهَ ٱلَّذِي خَلَقَ ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضَ وَلَمۡ يَعۡيَ بِخَلۡقِهِنَّ بِقَٰدِرٍ عَلَىٰٓ أَن يُحۡـِۧيَ ٱلۡمَوۡتَىٰۚ بَلَىٰٓۚ إِنَّهُۥ عَلَىٰ كُلِّ شَيۡءࣲ قَدِيرࣱ
Což neviděli, že Bůh, jenž stvořil nebesa i zemi a neunavil se stvořením jich, má též moc, aby vzkřísil mrtvé. Ano, zajisté; on nade všemi věcmi moc má
Ayah 33وَيَوۡمَ يُعۡرَضُ ٱلَّذِينَ كَفَرُواْ عَلَى ٱلنَّارِ أَلَيۡسَ هَٰذَا بِٱلۡحَقِّۖ قَالُواْ بَلَىٰ وَرَبِّنَاۚ قَالَ فَذُوقُواْ ٱلۡعَذَابَ بِمَا كُنتُمۡ تَكۡفُرُونَ
V den, kdy ti, kdož neuvěřili, vystaveni budou ohni, (tázáni budou): „Není to pravda?“ Řeknou: „Ano, při Pánu našem!“ Řekne (Bůh): „Nuž okuste tedy trestu za to, že neuvěřili jste!“
Ayah 34فَٱصۡبِرۡ كَمَا صَبَرَ أُوْلُواْ ٱلۡعَزۡمِ مِنَ ٱلرُّسُلِ وَلَا تَسۡتَعۡجِل لَّهُمۡۚ كَأَنَّهُمۡ يَوۡمَ يَرَوۡنَ مَا يُوعَدُونَ لَمۡ يَلۡبَثُوٓاْ إِلَّا سَاعَةࣰ مِّن نَّهَارِۭۚ بَلَٰغࣱۚ فَهَلۡ يُهۡلَكُ إِلَّا ٱلۡقَوۡمُ ٱلۡفَٰسِقُونَ
Tudíž trpělivě vyčkávej, jakož trpělivě vyčkávali muži pevného rozhodnutí mezi proroky, a nesnaž se uspíšiti (trest) jejich. V den, kdy spatří, což slibováno jest jim, (připadne jim), jako by byli dleli v hrobě pouze jednu hodinu dne. (Dosti) hlásání! Zdaž zahlazeni budou jiní, než lidé prostopášní
Ayah 35