Súra An-Naml — The Ant

Súra An-Naml (The Ant) — 27/114 · 93 veršů. Čtěte a poslouchejte s arabským textem a českým překladem.

طسٓۚ تِلۡكَ ءَايَٰتُ ٱلۡقُرۡءَانِ وَكِتَابࣲ مُّبِينٍ

Tá. Sín. Tato jsou znamení Koránu a Knihy zjevné

Ayah 1

هُدࣰ ى وَبُشۡرَىٰ لِلۡمُؤۡمِنِينَ

(dobré) vedení a radostná zvěst věřícím

Ayah 2

ٱلَّذِينَ يُقِيمُونَ ٱلصَّلَوٰةَ وَيُؤۡتُونَ ٱلزَّكَوٰةَ وَهُم بِٱلۡأٓخِرَةِ هُمۡ يُوقِنُونَ

kteří zachovávají modlitbu a dávají (povinnou) almužnu a pevně věří v život budoucí

Ayah 3

إِنَّ ٱلَّذِينَ لَا يُؤۡمِنُونَ بِٱلۡأٓخِرَةِ زَيَّنَّا لَهُمۡ أَعۡمَٰلَهُمۡ فَهُمۡ يَعۡمَهُونَ

Zajisté pak těm, kdož nevěří v život budoucí, zkrášlili jsme skutky jejich, takže (bez vodítka) bloudí

Ayah 4

أُوْلَٰٓئِكَ ٱلَّذِينَ لَهُمۡ سُوٓءُ ٱلۡعَذَابِ وَهُمۡ فِي ٱلۡأٓخِرَةِ هُمُ ٱلۡأَخۡسَرُونَ

Těmto schystán jest trest nejhorší a tito největší utrpí v životě budoucím ztrátu

Ayah 5

وَإِنَّكَ لَتُلَقَّى ٱلۡقُرۡءَانَ مِن لَّدُنۡ حَكِيمٍ عَلِيمٍ

Zajisté pak obdržel's Korán od Moudrého, Vševědoucího

Ayah 6

إِذۡ قَالَ مُوسَىٰ لِأَهۡلِهِۦٓ إِنِّيٓ ءَانَسۡتُ نَارࣰ ا سَـَٔاتِيكُم مِّنۡهَا بِخَبَرٍ أَوۡ ءَاتِيكُم بِشِهَابࣲ قَبَسࣲ لَّعَلَّكُمۡ تَصۡطَلُونَ

(Pomni), když řekl Mojžíš rodině své: „Zajistéť shlédl jsem oheň; půjdu a přinesu vám o něm zprávu a přinesu vám louč planoucí, abyste se možná od ní ohřáli.“

Ayah 7

فَلَمَّا جَآءَهَا نُودِيَ أَنۢ بُورِكَ مَن فِي ٱلنَّارِ وَمَنۡ حَوۡلَهَا وَسُبۡحَٰنَ ٱللَّهِ رَبِّ ٱلۡعَٰلَمِينَ

A když přišel k ohni, bylo naň zavoláno: Požehnán jest ten, jenž v ohni jest a jenž kol něho jest: a chvála budiž Bohu, Pánu veškerenstva

Ayah 8

يَٰمُوسَىٰٓ إِنَّهُۥٓ أَنَا ٱللَّهُ ٱلۡعَزِيزُ ٱلۡحَكِيمُ

Ó Mojžíši, to jsem já Bůh, Mocný, Moudrý

Ayah 9

وَأَلۡقِ عَصَاكَۚ فَلَمَّا رَءَاهَا تَهۡتَزُّ كَأَنَّهَا جَآنࣱّ وَلَّىٰ مُدۡبِرࣰ ا وَلَمۡ يُعَقِّبۡۚ يَٰمُوسَىٰ لَا تَخَفۡ إِنِّي لَا يَخَافُ لَدَيَّ ٱلۡمُرۡسَلُونَ

Vrhni hůl svou na zem!“ A když Mojžíš viděl, že hýbala se, jako by byla hadem, obrátil se zády úprkem a nevracel se. „Neboj se, Mojžíši, není čeho báti se u mne poslům mým

Ayah 10

إِلَّا مَن ظَلَمَ ثُمَّ بَدَّلَ حُسۡنَۢا بَعۡدَ سُوٓءࣲ فَإِنِّي غَفُورࣱ رَّحِيمࣱ‏

vyjma těm, již spáchali nepravost, ale pak zaměnili zlo dobrem — jáť pak velký jsem v odpouštění, slitovný

Ayah 11

وَأَدۡخِلۡ يَدَكَ فِي جَيۡبِكَ تَخۡرُجۡ بَيۡضَآءَ مِنۡ غَيۡرِ سُوٓءࣲۖ فِي تِسۡعِ ءَايَٰتٍ إِلَىٰ فِرۡعَوۡنَ وَقَوۡمِهِۦٓۚ إِنَّهُمۡ كَانُواْ قَوۡمࣰ ا فَٰسِقِينَ

Vlož ruku svou za ňadra svá a vytáhneš ji bílou, aniž by byla stižena nemocí. Toto bude jedním z devíti znamení pro Faraona a lid jeho, neboť v pravdě lid jest to pohoršlivý.“

Ayah 12

فَلَمَّا جَآءَتۡهُمۡ ءَايَٰتُنَا مُبۡصِرَةࣰ قَالُواْ هَٰذَا سِحۡرࣱ مُّبِينࣱ‏

A když předvedena byla jim znamení naše jasně před zraky jejich, řekli: „Totoť jest kouzelnictví zjevné.“

Ayah 13

وَجَحَدُواْ بِهَا وَٱسۡتَيۡقَنَتۡهَآ أَنفُسُهُمۡ ظُلۡمࣰ ا وَعُلُوࣰّ اۚ فَٱنظُرۡ كَيۡفَ كَانَ عَٰقِبَةُ ٱلۡمُفۡسِدِينَ

A odmítali je ač v duších svých seznali pravdivost jich, z nepravosti a pýchy. A hle, jaký byl konec pohoršlivců

Ayah 14

وَلَقَدۡ ءَاتَيۡنَا دَاوُۥدَ وَسُلَيۡمَٰنَ عِلۡمࣰ اۖ وَقَالَا ٱلۡحَمۡدُ لِلَّهِ ٱلَّذِي فَضَّلَنَا عَلَىٰ كَثِيرࣲ مِّنۡ عِبَادِهِ ٱلۡمُؤۡمِنِينَ

A (pomni, jak) když dali jsme Davidovi a Šalamounovi vědění, řekli: „Chvála budiž tomu, jenž vyznamenal nás nad mnohé ze služebníků svých věřících!“

Ayah 15

وَوَرِثَ سُلَيۡمَٰنُ دَاوُۥدَۖ وَقَالَ يَٰٓأَيُّهَا ٱلنَّاسُ عُلِّمۡنَا مَنطِقَ ٱلطَّيۡرِ وَأُوتِينَا مِن كُلِّ شَيۡءٍۖ إِنَّ هَٰذَا لَهُوَ ٱلۡفَضۡلُ ٱلۡمُبِينُ

A dědil Šalamoun po Davidovi a řekl: „Ó lidé, byli jsme naučeni výřečnosti ptactva, a byli jsme obdařeni (podílem) ze všech věcí: totoť zajisté jest milost zjevná.“

Ayah 16

وَحُشِرَ لِسُلَيۡمَٰنَ جُنُودُهُۥ مِنَ ٱلۡجِنِّ وَٱلۡإِنسِ وَٱلطَّيۡرِ فَهُمۡ يُوزَعُونَ

I shromážděna byla kol Šalamouna vojska jeho, sestávající z Džinnů a lidí, jakož i ptactva a kráčela v oddílech

Ayah 17

حَتَّىٰٓ إِذَآ أَتَوۡاْ عَلَىٰ وَادِ ٱلنَّمۡلِ قَالَتۡ نَمۡلَةࣱ يَٰٓأَيُّهَا ٱلنَّمۡلُ ٱدۡخُلُواْ مَسَٰكِنَكُمۡ لَا يَحۡطِمَنَّكُمۡ سُلَيۡمَٰنُ وَجُنُودُهُۥ وَهُمۡ لَا يَشۡعُرُونَ

až došla do údolí MRAVENCŮ: i řekl jeden mravenec: „Ó mravenci, vstupte do obydlí svých, aby nezdeptal vás dojista Šalamoun s vojsky svými, aniž by toho tušili.“

Ayah 18

فَتَبَسَّمَ ضَاحِكࣰ ا مِّن قَوۡلِهَا وَقَالَ رَبِّ أَوۡزِعۡنِيٓ أَنۡ أَشۡكُرَ نِعۡمَتَكَ ٱلَّتِيٓ أَنۡعَمۡتَ عَلَيَّ وَعَلَىٰ وَٰلِدَيَّ وَأَنۡ أَعۡمَلَ صَٰلِحࣰ ا تَرۡضَىٰهُ وَأَدۡخِلۡنِي بِرَحۡمَتِكَ فِي عِبَادِكَ ٱلصَّٰلِحِينَ

A usmál se vesele Šalamoun nad řečí jeho a řekl: „Pane můj, ponukni mne, abych byl vděčným za dobrodiní tvé, kterým's požehnal mi a otci mému, a abych konal dobré skutky, v nichž měl bys zalíbení, a uveď mne z milosrdenství svého mezi služebníky svoje spravedlivé.“

Ayah 19

وَتَفَقَّدَ ٱلطَّيۡرَ فَقَالَ مَالِيَ لَآ أَرَى ٱلۡهُدۡهُدَ أَمۡ كَانَ مِنَ ٱلۡغَآئِبِينَ

A přehlížel ptactvo a řekl: „Jak to přijde, že nevidím dudka? Což jest nepřítomen

Ayah 20

لَأُعَذِّبَنَّهُۥ عَذَابࣰ ا شَدِيدًا أَوۡ لَأَاْذۡبَحَنَّهُۥٓ أَوۡ لَيَأۡتِيَنِّي بِسُلۡطَٰنࣲ مُّبِينࣲ‏

Dojista ztrestám jej trestem přísným, aneb dojista zabiji jej, leda že by předvedl mi zmocnění zjevné.“

Ayah 21

فَمَكَثَ غَيۡرَ بَعِيدࣲ فَقَالَ أَحَطتُ بِمَا لَمۡ تُحِطۡ بِهِۦ وَجِئۡتُكَ مِن سَبَإِۭ بِنَبَإࣲ يَقِينٍ

Však neomeškal se (dudek) na dlouho a přišel, řka: „Zvěděl jsem, co tys dosud nezvěděl: a přinesl jsem ti ze Saby novinu jistou

Ayah 22

إِنِّي وَجَدتُّ ٱمۡرَأَةࣰ تَمۡلِكُهُمۡ وَأُوتِيَتۡ مِن كُلِّ شَيۡءࣲ وَلَهَا عَرۡشٌ عَظِيمࣱ‏

V pravdě nalezl jsem tam ženu vládnoucí jim, obdařenou podílem ze všech věcí, majitelku trůnu velkého

Ayah 23

وَجَدتُّهَا وَقَوۡمَهَا يَسۡجُدُونَ لِلشَّمۡسِ مِن دُونِ ٱللَّهِ وَزَيَّنَ لَهُمُ ٱلشَّيۡطَٰنُ أَعۡمَٰلَهُمۡ فَصَدَّهُمۡ عَنِ ٱلسَّبِيلِ فَهُمۡ لَا يَهۡتَدُونَ

Shledal jsem, že ona i lid její klaní se slunci místo Bohu: neb Satan zkrášlil jim skutky jejich, a odvrátil je od stezky (pravé), takže nejsou (správně) vedeni

Ayah 24

أَلَّاۤ يَسۡجُدُواْۤ لِلَّهِ ٱلَّذِي يُخۡرِجُ ٱلۡخَبۡءَ فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضِ وَيَعۡلَمُ مَا تُخۡفُونَ وَمَا تُعۡلِنُونَ

takže neklaní se Bohu, jenž na světlo přivádí tajnosti nebes i země a ví, co skrýváte i co veřejně přiznáváte

Ayah 25

ٱللَّهُ لَآ إِلَٰهَ إِلَّا هُوَ رَبُّ ٱلۡعَرۡشِ ٱلۡعَظِيمِ۩

Bůh, není Boha kromě něho, jenž pánem jest trůnu velkého.“

Ayah 26

۞قَالَ سَنَنظُرُ أَصَدَقۡتَ أَمۡ كُنتَ مِنَ ٱلۡكَٰذِبِينَ

Řekl (Šalamoun): „Uvidíme, mluvil-lis pravdu, anebo byl's jedním z prolhaných

Ayah 27

ٱذۡهَب بِّكِتَٰبِي هَٰذَا فَأَلۡقِهۡ إِلَيۡهِمۡ ثُمَّ تَوَلَّ عَنۡهُمۡ فَٱنظُرۡ مَاذَا يَرۡجِعُونَ

Jdi s tímto listem mým a hoď jim jej dolů: pak odvrať se od nich a vyčkej, co odvětí.“

Ayah 28

قَالَتۡ يَٰٓأَيُّهَا ٱلۡمَلَؤُاْ إِنِّيٓ أُلۡقِيَ إِلَيَّ كِتَٰبࣱ كَرِيمٌ

Řekla (královna k předním lidu svého): „Pánové, byl mi hozen list vzácný

Ayah 29

إِنَّهُۥ مِن سُلَيۡمَٰنَ وَإِنَّهُۥ بِسۡمِ ٱللَّهِ ٱلرَّحۡمَٰنِ ٱلرَّحِيمِ

Jestiť od Šalamouna a zní: ‚Ve jménu Boha, Milosrdného, Slitovného

Ayah 30

أَلَّا تَعۡلُواْ عَلَيَّ وَأۡتُونِي مُسۡلِمِينَ

Nezdvihejte se proti mně, však přijďte ke mně, odevzdáni plně do vůle boží.‘“

Ayah 31

قَالَتۡ يَٰٓأَيُّهَا ٱلۡمَلَؤُاْ أَفۡتُونِي فِيٓ أَمۡرِي مَا كُنتُ قَاطِعَةً أَمۡرًا حَتَّىٰ تَشۡهَدُونِ

Řekla (dále): „Pánové, poraďte mi v mé věci: nerozhodnu ničeho ve věci, bez vašeho dosvědčení.“

Ayah 32

قَالُواْ نَحۡنُ أُوْلُواْ قُوَّةࣲ وَأُوْلُواْ بَأۡسࣲ شَدِيدࣲ وَٱلۡأَمۡرُ إِلَيۡكِ فَٱنظُرِي مَاذَا تَأۡمُرِينَ

Řekli: „Myť zajisté jsme obdařeni silou a udatenstvím mocným: však rozhodnutí věci jest na tobě, i viz sama, jak rozkážeš.“

Ayah 33

قَالَتۡ إِنَّ ٱلۡمُلُوكَ إِذَا دَخَلُواْ قَرۡيَةً أَفۡسَدُوهَا وَجَعَلُوٓاْ أَعِزَّةَ أَهۡلِهَآ أَذِلَّةࣰۚ وَكَذَٰلِكَ يَفۡعَلُونَ

Řekla: „Zajisté králové, když vstupují do města, ztropí spoušť v něm a činí nejmocnější lidu jeho nejbídnějšími: takto jednají

Ayah 34

وَإِنِّي مُرۡسِلَةٌ إِلَيۡهِم بِهَدِيَّةࣲ فَنَاظِرَةُۢ بِمَ يَرۡجِعُ ٱلۡمُرۡسَلُونَ

Pročež pošlu k těmto lidem dary a uvidím, s čím navrátí se poslové.“

Ayah 35

فَلَمَّا جَآءَ سُلَيۡمَٰنَ قَالَ أَتُمِدُّونَنِ بِمَالࣲ فَمَآ ءَاتَىٰنِۦَ ٱللَّهُ خَيۡرࣱ مِّمَّآ ءَاتَىٰكُمۚ بَلۡ أَنتُم بِهَدِيَّتِكُمۡ تَفۡرَحُونَ

A když přišel (posel) k Šalamounovi, řekl tento: „Vy tedy chcete rozhojniti mne ve jmění, když co Bůh dal mi lepší jest toho, co dal vám? Nicméně vy v darech svých shledáváte velkou radost

Ayah 36

ٱرۡجِعۡ إِلَيۡهِمۡ فَلَنَأۡتِيَنَّهُم بِجُنُودࣲ لَّا قِبَلَ لَهُم بِهَا وَلَنُخۡرِجَنَّهُم مِّنۡهَآ أَذِلَّةࣰ وَهُمۡ صَٰغِرُونَ

Vrať se ke svým: myť pak dojista přijdeme na ně s vojsky, jimž nebudou moci postavit se na odpor a dojista vypudíme je ze země jejich zbědnělé a ponížené.“

Ayah 37

قَالَ يَٰٓأَيُّهَا ٱلۡمَلَؤُاْ أَيُّكُمۡ يَأۡتِينِي بِعَرۡشِهَا قَبۡلَ أَن يَأۡتُونِي مُسۡلِمِينَ

Řekl pak: „Pánové, který z vás přinese mi trůn její, dříve než lid její přijde ke mně, odevzdán do vůle boží?“

Ayah 38

قَالَ عِفۡرِيتࣱ مِّنَ ٱلۡجِنِّ أَنَا۠ ءَاتِيكَ بِهِۦ قَبۡلَ أَن تَقُومَ مِن مَّقَامِكَۖ وَإِنِّي عَلَيۡهِ لَقَوِيٌّ أَمِينࣱ‏

Řekl 'Ifrít, jeden z Džinnů: „Já přinesu ti jej dříve, než zdvihneš se s místa svého: jáť jistě k tomu jsem dosti silný a spolehlivý.“

Ayah 39

قَالَ ٱلَّذِي عِندَهُۥ عِلۡمࣱ مِّنَ ٱلۡكِتَٰبِ أَنَا۠ ءَاتِيكَ بِهِۦ قَبۡلَ أَن يَرۡتَدَّ إِلَيۡكَ طَرۡفُكَۚ فَلَمَّا رَءَاهُ مُسۡتَقِرًّا عِندَهُۥ قَالَ هَٰذَا مِن فَضۡلِ رَبِّي لِيَبۡلُوَنِيٓ ءَأَشۡكُرُ أَمۡ أَكۡفُرُۖ وَمَن شَكَرَ فَإِنَّمَا يَشۡكُرُ لِنَفۡسِهِۦۖ وَمَن كَفَرَ فَإِنَّ رَبِّي غَنِيࣱّ كَرِيمࣱ‏

Řekl ten, jenž měl znalost Knihy: „Já přinesu ti jej dříve, než v mrknutí setkají a rozevřou se víčka tvá.“ A když (Šalamoun) viděl trůn postavený před sebou, řekl: „Totoť jest z milosti Pána mého, aby vyzkoušel mne, jsem-li vděčný, aneb vzdorný: a kdo jest vděčný, jest jím ve prospěch vlastní duše. a kdo jest vzdorný — však Pán můj (dost) bohatý jest a štědrý!“

Ayah 40

قَالَ نَكِّرُواْ لَهَا عَرۡشَهَا نَنظُرۡ أَتَهۡتَدِيٓ أَمۡ تَكُونُ مِنَ ٱلَّذِينَ لَا يَهۡتَدُونَ

Řekl (dále): „Učiň jí nepoznatelným trůn její: uvidíme, je-li na stezce (pravé), aneb jest z těch, kteří nejsou vedeni stezkou (pravou).“

Ayah 41

فَلَمَّا جَآءَتۡ قِيلَ أَهَٰكَذَا عَرۡشُكِۖ قَالَتۡ كَأَنَّهُۥ هُوَۚ وَأُوتِينَا ٱلۡعِلۡمَ مِن قَبۡلِهَا وَكُنَّا مُسۡلِمِينَ

A když přišla (královna k němu) bylo jí řečeno: „Jest toto trůn tvůj?“ Řekla: „Vypadá jako on.“ Nám tedy dáno bylo vědění dříve, než jí a my patřili jsme k těm, kdož do vůle boží jsou odevzdáni

Ayah 42

وَصَدَّهَا مَا كَانَت تَّعۡبُدُ مِن دُونِ ٱللَّهِۖ إِنَّهَا كَانَتۡ مِن قَوۡمࣲ كَٰفِرِينَ

Však odvrátilo ji od pravé cesty to, co uctívala na místě Boha, neboť byla z lidu nevěřícího

Ayah 43

قِيلَ لَهَا ٱدۡخُلِي ٱلصَّرۡحَۖ فَلَمَّا رَأَتۡهُ حَسِبَتۡهُ لُجَّةࣰ وَكَشَفَتۡ عَن سَاقَيۡهَاۚ قَالَ إِنَّهُۥ صَرۡحࣱ مُّمَرَّدࣱ مِّن قَوَارِيرَۗ قَالَتۡ رَبِّ إِنِّي ظَلَمۡتُ نَفۡسِي وَأَسۡلَمۡتُ مَعَ سُلَيۡمَٰنَ لِلَّهِ رَبِّ ٱلۡعَٰلَمِينَ

Bylo jí řečeno: „Vejdi do paláce“ — a když viděla jej, domnívala se, že jest to jezero, i vykasala oděv na nohou svých. Řekl Šalamoun: „Jest to pouze palác vyložený křišťálem.“ Řekla: „Pane můj, křivdila jsem své vlastní duši: nyní pak jako Šalamoun, odevzdávám se do vůle Boha, Pána veškerenstva.“

Ayah 44

وَلَقَدۡ أَرۡسَلۡنَآ إِلَىٰ ثَمُودَ أَخَاهُمۡ صَٰلِحًا أَنِ ٱعۡبُدُواْ ٱللَّهَ فَإِذَا هُمۡ فَرِيقَانِ يَخۡتَصِمُونَ

A (kdysi) poslali jsme ke kmeni Tsemúd bratra jejich Sáliha, (aby hlásal): „Uctívejte Boha“ — a tu rozdělili se na dva tábory navzájem si odporující

Ayah 45

قَالَ يَٰقَوۡمِ لِمَ تَسۡتَعۡجِلُونَ بِٱلسَّيِّئَةِ قَبۡلَ ٱلۡحَسَنَةِۖ لَوۡلَا تَسۡتَغۡفِرُونَ ٱللَّهَ لَعَلَّكُمۡ تُرۡحَمُونَ

Řekl Sálih: „Lide můj, proč uspěšujete na sebe (příchod) zlého, raději než dobrého? Proč neprosíte za odpuštění Boha, abyste možná došli slitování?“

Ayah 46

قَالُواْ ٱطَّيَّرۡنَا بِكَ وَبِمَن مَّعَكَۚ قَالَ طَٰٓئِرُكُمۡ عِندَ ٱللَّهِۖ بَلۡ أَنتُمۡ قَوۡمࣱ تُفۡتَنُونَ

Řekli: „Ptakověštbou zkoumali jsme tebe, jakož i stoupence tvoje.“ Řekl: „Věštba osudu vašeho jest pouze u Boha: ano, vy jste lid, jenž má býti na zkoušku postaven.“

Ayah 47

وَكَانَ فِي ٱلۡمَدِينَةِ تِسۡعَةُ رَهۡطࣲ يُفۡسِدُونَ فِي ٱلۡأَرۡضِ وَلَا يُصۡلِحُونَ

A bylo ve městě devět lidí, již pohoršení páchali v zemi a nejednali spravedlivě

Ayah 48

قَالُواْ تَقَاسَمُواْ بِٱللَّهِ لَنُبَيِّتَنَّهُۥ وَأَهۡلَهُۥ ثُمَّ لَنَقُولَنَّ لِوَلِيِّهِۦ مَا شَهِدۡنَا مَهۡلِكَ أَهۡلِهِۦ وَإِنَّا لَصَٰدِقُونَ

Řekli: „Přisáhněte si navzájem při Bohu, že dojista přepadneme v noci jej a rodinu jeho a dojista pak řekneme mstiteli jeho: ‚Nebyli jsme svědky záhuby rodiny jeho a zajisté, že pravdu mluvíme.‘“

Ayah 49

وَمَكَرُواْ مَكۡرࣰ ا وَمَكَرۡنَا مَكۡرࣰ ا وَهُمۡ لَا يَشۡعُرُونَ

A kuli lest, však i my kuli jsme lest, aniž by toho byli tušili

Ayah 50

فَٱنظُرۡ كَيۡفَ كَانَ عَٰقِبَةُ مَكۡرِهِمۡ أَنَّا دَمَّرۡنَٰهُمۡ وَقَوۡمَهُمۡ أَجۡمَعِينَ

a hle, jaký byl konec jejich, myť zahubili jsme je, jakož i lid jejich veškeren

Ayah 51

فَتِلۡكَ بُيُوتُهُمۡ خَاوِيَةَۢ بِمَا ظَلَمُوٓاْۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَأٓيَةࣰ لِّقَوۡمࣲ يَعۡلَمُونَ

A domy jejich nyní zpustošeni jsou za to, že nespravedlivě jednali: zajisté, že v tomto znamení jest pro lid rozumný

Ayah 52

وَأَنجَيۡنَا ٱلَّذِينَ ءَامَنُواْ وَكَانُواْ يَتَّقُونَ

A zachránili jsme ty, kdož byli uvěřili a báli se Boha

Ayah 53

وَلُوطًا إِذۡ قَالَ لِقَوۡمِهِۦٓ أَتَأۡتُونَ ٱلۡفَٰحِشَةَ وَأَنتُمۡ تُبۡصِرُونَ

A (poslali jsme) Lota tehdy, když řekl lidu svému: „Zdaž páchati budete smilstvo sami k tomu přihlížejíce

Ayah 54

أَئِنَّكُمۡ لَتَأۡتُونَ ٱلرِّجَالَ شَهۡوَةࣰ مِّن دُونِ ٱلنِّسَآءِۚ بَلۡ أَنتُمۡ قَوۡمࣱ تَجۡهَلُونَ

A vcházeti k mužům z vášně, raději než k ženám? Ano, sbor jste nevědomců!“

Ayah 55

۞فَمَا كَانَ جَوَابَ قَوۡمِهِۦٓ إِلَّآ أَن قَالُوٓاْ أَخۡرِجُوٓاْ ءَالَ لُوطࣲ مِّن قَرۡيَتِكُمۡۖ إِنَّهُمۡ أُنَاسࣱ يَتَطَهَّرُونَ

Však odpovědi lidu jeho bylo jedině, že řekli: „Vyžeňte rod Lotův z města svého, neb zajisté jsou to lidé příliš mravopočestní.“

Ayah 56

فَأَنجَيۡنَٰهُ وَأَهۡلَهُۥٓ إِلَّا ٱمۡرَأَتَهُۥ قَدَّرۡنَٰهَا مِنَ ٱلۡغَٰبِرِينَ

I zachránili jsme jej a rodinu jeho, vyjma ženy jeho, jíž předurčili jsme, aby byla z omeškalých

Ayah 57

وَأَمۡطَرۡنَا عَلَيۡهِم مَّطَرࣰ اۖ فَسَآءَ مَطَرُ ٱلۡمُنذَرِينَ

A dštili jsme na ně deštěm: a zlý byl to déšť pro (marně) varované

Ayah 58

قُلِ ٱلۡحَمۡدُ لِلَّهِ وَسَلَٰمٌ عَلَىٰ عِبَادِهِ ٱلَّذِينَ ٱصۡطَفَىٰٓۗ ءَآللَّهُ خَيۡرٌ أَمَّا يُشۡرِكُونَ

Rci: „Chvála Bohu a pokoj služebníkům jeho, jež vyvolil si! Jest lepší Bůh, aneb to, co s ním spolčují

Ayah 59

أَمَّنۡ خَلَقَ ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضَ وَأَنزَلَ لَكُم مِّنَ ٱلسَّمَآءِ مَآءࣰ فَأَنۢبَتۡنَا بِهِۦ حَدَآئِقَ ذَاتَ بَهۡجَةࣲ مَّا كَانَ لَكُمۡ أَن تُنۢبِتُواْ شَجَرَهَآۗ أَءِلَٰهࣱ مَّعَ ٱللَّهِۚ بَلۡ هُمۡ قَوۡمࣱ يَعۡدِلُونَ

Ten, jenž stvořil nebe i zemi a sesílá vám s nebe vodu — a jí dali jsme vzrůsti zahradám smavé krásy: vám pak není dáno, abyste vzrůsti dali stromům jejich! Jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece (tito) lidé dávají mu rovné

Ayah 60

أَمَّن جَعَلَ ٱلۡأَرۡضَ قَرَارࣰ ا وَجَعَلَ خِلَٰلَهَآ أَنۡهَٰرࣰ ا وَجَعَلَ لَهَا رَوَٰسِيَ وَجَعَلَ بَيۡنَ ٱلۡبَحۡرَيۡنِ حَاجِزًاۗ أَءِلَٰهࣱ مَّعَ ٱللَّهِۚ بَلۡ أَكۡثَرُهُمۡ لَا يَعۡلَمُونَ

Ten, jenž učinil zemi pevnou, a učinil ve středu jejím řeky, a na vrchu jejím temena hor: a učinil mezi oběma moři přehradu: jest tedy bůh nějaký s Bohem? A přece většina jich není si toho vědoma

Ayah 61

أَمَّن يُجِيبُ ٱلۡمُضۡطَرَّ إِذَا دَعَاهُ وَيَكۡشِفُ ٱلسُّوٓءَ وَيَجۡعَلُكُمۡ خُلَفَآءَ ٱلۡأَرۡضِۗ أَءِلَٰهࣱ مَّعَ ٱللَّهِۚ قَلِيلࣰ ا مَّا تَذَكَّرُونَ

Ten, jenž vyslyší stísněného, když volá k němu, a odnímá protivenství a učiní vás nástupci na zemi: jest tedy bůh nějaký s Bohem? Jak málo o tom přemítáte

Ayah 62

أَمَّن يَهۡدِيكُمۡ فِي ظُلُمَٰتِ ٱلۡبَرِّ وَٱلۡبَحۡرِ وَمَن يُرۡسِلُ ٱلرِّيَٰحَ بُشۡرَۢا بَيۡنَ يَدَيۡ رَحۡمَتِهِۦٓۗ أَءِلَٰهࣱ مَّعَ ٱللَّهِۚ تَعَٰلَى ٱللَّهُ عَمَّا يُشۡرِكُونَ

Ten, jenž vede vás v temnotách souše a moře, a jenž posílá větry jako posly milosti své: jest tedy Bůh nějaký s Bohem? Bůh daleko povýšen jest nad to, co oni spolčují s ním

Ayah 63

أَمَّن يَبۡدَؤُاْ ٱلۡخَلۡقَ ثُمَّ يُعِيدُهُۥ وَمَن يَرۡزُقُكُم مِّنَ ٱلسَّمَآءِ وَٱلۡأَرۡضِۗ أَءِلَٰهࣱ مَّعَ ٱللَّهِۚ قُلۡ هَاتُواْ بُرۡهَٰنَكُمۡ إِن كُنتُمۡ صَٰدِقِينَ

Ten, jenž dává počátek stvoření a pak dává mu navrátiti se: a jenž živí vás z (oblasti) nebe i země: jest tedy bůh nějaký s Bohem?“ Rci: „Předveďte důkaz svůj, jste-li pravdomluvnými!“

Ayah 64

قُل لَّا يَعۡلَمُ مَن فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَٱلۡأَرۡضِ ٱلۡغَيۡبَ إِلَّا ٱللَّهُۚ وَمَا يَشۡعُرُونَ أَيَّانَ يُبۡعَثُونَ

Rci: „Nikdo z těch, kdož na nebi jsou i na zemi, nezná věcí skrytých, vyjma Boha: a lidé nemají tušení, kdy vzkříšeni budou.“

Ayah 65

بَلِ ٱدَّٰرَكَ عِلۡمُهُمۡ فِي ٱلۡأٓخِرَةِۚ بَلۡ هُمۡ فِي شَكࣲّ مِّنۡهَاۖ بَلۡ هُم مِّنۡهَا عَمُونَ

Ač mají jakés vědění o životě budoucím, přece jsou v pochybnostech o něm, přece vůči němu slepi jsou

Ayah 66

وَقَالَ ٱلَّذِينَ كَفَرُوٓاْ أَءِذَا كُنَّا تُرَٰبࣰ ا وَءَابَآؤُنَآ أَئِنَّا لَمُخۡرَجُونَ

A říkají ti, kdož neuvěřili: „Zdaž až budeme my i otcové naši v prach obráceni, budeme (z hrobu) vyvedeni

Ayah 67

لَقَدۡ وُعِدۡنَا هَٰذَا نَحۡنُ وَءَابَآؤُنَا مِن قَبۡلُ إِنۡ هَٰذَآ إِلَّآ أَسَٰطِيرُ ٱلۡأَوَّلِينَ

To již slíbeno bylo nám i otcům našim dříve: však toto jsou jen, báchorky (pokolení) předešlých.“

Ayah 68

قُلۡ سِيرُواْ فِي ٱلۡأَرۡضِ فَٱنظُرُواْ كَيۡفَ كَانَ عَٰقِبَةُ ٱلۡمُجۡرِمِينَ

Rci: „Cestujte zemí a vizte, jaký byl konec provinilců!“

Ayah 69

وَلَا تَحۡزَنۡ عَلَيۡهِمۡ وَلَا تَكُن فِي ضَيۡقࣲ مِّمَّا يَمۡكُرُونَ

Však nermuť se nad nimi a nebuď stísněn ohledně lstí, jež kují

Ayah 70

وَيَقُولُونَ مَتَىٰ هَٰذَا ٱلۡوَعۡدُ إِن كُنتُمۡ صَٰدِقِينَ

A říkají: „Kdy naplní se tento slib, jste-li pravdomluvnými?“

Ayah 71

قُلۡ عَسَىٰٓ أَن يَكُونَ رَدِفَ لَكُم بَعۡضُ ٱلَّذِي تَسۡتَعۡجِلُونَ

Rci: „Dost možná, že za zády vašimi jest (již) část z toho, co chcete uspíšiti.“

Ayah 72

وَإِنَّ رَبَّكَ لَذُو فَضۡلٍ عَلَى ٱلنَّاسِ وَلَٰكِنَّ أَكۡثَرَهُمۡ لَا يَشۡكُرُونَ

A zajisté Pán tvůj jest pln milosti vůči lidem, však většina jich není vděčna

Ayah 73

وَإِنَّ رَبَّكَ لَيَعۡلَمُ مَا تُكِنُّ صُدُورُهُمۡ وَمَا يُعۡلِنُونَ

A zajisté Pán tvůj ví, co v prsou svých skrývají i co veřejně doznávají

Ayah 74

وَمَا مِنۡ غَآئِبَةࣲ فِي ٱلسَّمَآءِ وَٱلۡأَرۡضِ إِلَّا فِي كِتَٰبࣲ مُّبِينٍ

A není tajemství na zemi a na zemi, jež nebylo by v Knize zjevné

Ayah 75

إِنَّ هَٰذَا ٱلۡقُرۡءَانَ يَقُصُّ عَلَىٰ بَنِيٓ إِسۡرَٰٓءِيلَ أَكۡثَرَ ٱلَّذِي هُمۡ فِيهِ يَخۡتَلِفُونَ

Zajisté pak tento Korán vykládá synům Israele většinu z toho, v čem míněním se rozcházejí

Ayah 76

وَإِنَّهُۥ لَهُدࣰ ى وَرَحۡمَةࣱ لِّلۡمُؤۡمِنِينَ

a zajisté jest vedením a milosrdenstvím pro věřící

Ayah 77

إِنَّ رَبَّكَ يَقۡضِي بَيۡنَهُم بِحُكۡمِهِۦۚ وَهُوَ ٱلۡعَزِيزُ ٱلۡعَلِيمُ

Zajisté Pán tvůj rozsoudí mezi nimi moudrostí svou: a on mocný jest a vševědoucí

Ayah 78

فَتَوَكَّلۡ عَلَى ٱللَّهِۖ إِنَّكَ عَلَى ٱلۡحَقِّ ٱلۡمُبِينِ

I spoléhej na Boha, neboť tys v právu zjevném

Ayah 79

إِنَّكَ لَا تُسۡمِعُ ٱلۡمَوۡتَىٰ وَلَا تُسۡمِعُ ٱلصُّمَّ ٱلدُّعَآءَ إِذَا وَلَّوۡاْ مُدۡبِرِينَ

Nedokážeš, aby slyšeli mrtví, aniž aby slyšeli hluší volání, když obracejí se zády

Ayah 80

وَمَآ أَنتَ بِهَٰدِي ٱلۡعُمۡيِ عَن ضَلَٰلَتِهِمۡۖ إِن تُسۡمِعُ إِلَّا مَن يُؤۡمِنُ بِـَٔايَٰتِنَا فَهُم مُّسۡلِمُونَ

aniž dokážeš, abys vyvedl na cestu pravou slepé z bloudění jejich: ale dokážeš jen, aby slyšeli tě ti, kdož věří ve znamení naše, odevzdáni jsouce do vůle boží

Ayah 81

۞وَإِذَا وَقَعَ ٱلۡقَوۡلُ عَلَيۡهِمۡ أَخۡرَجۡنَا لَهُمۡ دَآبَّةࣰ مِّنَ ٱلۡأَرۡضِ تُكَلِّمُهُمۡ أَنَّ ٱلنَّاسَ كَانُواْ بِـَٔايَٰتِنَا لَا يُوقِنُونَ

A když rozsudek bude blízek svému vykonání, dáme vystoupiti na ně zvířeti ze země, jež promluví na ně (takto): „Tito jsou lidé, kteří ve znamení naše nevěřili.“

Ayah 82

وَيَوۡمَ نَحۡشُرُ مِن كُلِّ أُمَّةࣲ فَوۡجࣰ ا مِّمَّن يُكَذِّبُ بِـَٔايَٰتِنَا فَهُمۡ يُوزَعُونَ

A (jednoho) dne shromáždíme od každého národa skupinu těch, kteří vylhanými nazývali znamení naše: a půjdou v oddílech

Ayah 83

حَتَّىٰٓ إِذَا جَآءُو قَالَ أَكَذَّبۡتُم بِـَٔايَٰتِي وَلَمۡ تُحِيطُواْ بِهَا عِلۡمًا أَمَّاذَا كُنتُمۡ تَعۡمَلُونَ

až přijdou před Boha: i řekne: „Zdaž vylhanými nazývali jste znamení má, ač, nedovedli jste obsáhnouti jich věděním svým — aneb co vlastně činili jste?“

Ayah 84

وَوَقَعَ ٱلۡقَوۡلُ عَلَيۡهِم بِمَا ظَلَمُواْ فَهُمۡ لَا يَنطِقُونَ

I vykonán bude na nich rozsudek za nepravost jejich, aniž hlesnou

Ayah 85

أَلَمۡ يَرَوۡاْ أَنَّا جَعَلۡنَا ٱلَّيۡلَ لِيَسۡكُنُواْ فِيهِ وَٱلنَّهَارَ مُبۡصِرًاۚ إِنَّ فِي ذَٰلِكَ لَأٓيَٰتࣲ لِّقَوۡمࣲ يُؤۡمِنُونَ

Což neviděli, že učinili jsme noc pro to, aby odpočívali v ní a den, k vidění? Zajisté v tomto jest znamení pro lid věřící

Ayah 86

وَيَوۡمَ يُنفَخُ فِي ٱلصُّورِ فَفَزِعَ مَن فِي ٱلسَّمَٰوَٰتِ وَمَن فِي ٱلۡأَرۡضِ إِلَّا مَن شَآءَ ٱللَّهُۚ وَكُلٌّ أَتَوۡهُ دَٰخِرِينَ

A v den, kdy zatroubeno bude na roh a hrůzou zachví se, cožkoliv na nebi jest a na zemi, vyjma toho, co Bůh zachce: a všichni přijdou k němu v ponížení

Ayah 87

وَتَرَى ٱلۡجِبَالَ تَحۡسَبُهَا جَامِدَةࣰ وَهِيَ تَمُرُّ مَرَّ ٱلسَّحَابِۚ صُنۡعَ ٱللَّهِ ٱلَّذِيٓ أَتۡقَنَ كُلَّ شَيۡءٍۚ إِنَّهُۥ خَبِيرُۢ بِمَا تَفۡعَلُونَ

a uvidíš hory, jež za nehybné měl's, any jdou kupředu chodem mračen: to dílo bude Boha, jenž (dokonale) upravuje všechny věci: onť zajisté dobře zpraven jest o tom, co činíte

Ayah 88

مَن جَآءَ بِٱلۡحَسَنَةِ فَلَهُۥ خَيۡرࣱ مِّنۡهَا وَهُم مِّن فَزَعࣲ يَوۡمَئِذٍ ءَامِنُونَ

A kdokoliv přijde s dobrými skutky, odměněn bude nad jich zásluhu: a před hrůzou dne onoho budou bezpečni

Ayah 89

وَمَن جَآءَ بِٱلسَّيِّئَةِ فَكُبَّتۡ وُجُوهُهُمۡ فِي ٱلنَّارِ هَلۡ تُجۡزَوۡنَ إِلَّا مَا كُنتُمۡ تَعۡمَلُونَ

Však kdožkoliv přijde se skutky zlými, vrženi budou tvářemi svými v oheň. Zdaž odměněni budete jinak, než dle toho, co činili jste

Ayah 90

إِنَّمَآ أُمِرۡتُ أَنۡ أَعۡبُدَ رَبَّ هَٰذِهِ ٱلۡبَلۡدَةِ ٱلَّذِي حَرَّمَهَا وَلَهُۥ كُلُّ شَيۡءࣲۖ وَأُمِرۡتُ أَنۡ أَكُونَ مِنَ ٱلۡمُسۡلِمِينَ

Nařízeno mi bylo jen, abych uctíval Pána této země, jenž posvětil ji a jemuž přináležejí všechny věci: a nařízeno bylo mi, abych byl jedním z odevzdaných do vůle boží

Ayah 91

وَأَنۡ أَتۡلُوَاْ ٱلۡقُرۡءَانَۖ فَمَنِ ٱهۡتَدَىٰ فَإِنَّمَا يَهۡتَدِي لِنَفۡسِهِۦۖ وَمَن ضَلَّ فَقُلۡ إِنَّمَآ أَنَا۠ مِنَ ٱلۡمُنذِرِينَ

a abych předříkával Korán. A kdokoli uveden bude na (pravou) cestu, bude uveden tam ke svému vlastnímu prospěchu a těm, kdož bloudí. rci: „Jáť jsem jen jedním z varovatelů.“

Ayah 92

وَقُلِ ٱلۡحَمۡدُ لِلَّهِ سَيُرِيكُمۡ ءَايَٰتِهِۦ فَتَعۡرِفُونَهَاۚ وَمَا رَبُّكَ بِغَٰفِلٍ عَمَّا تَعۡمَلُونَ

A rci: „Chvála Bohu! Ukáže vám znamení svá a pak seznáte je! A Pán tvůj není lhostejným k tomu, co konáte.“

Ayah 93